Proč Točím YouTube videa?

Proč točím YouTube videa?

V dnešní době natáčí videa každý blbec! Tak proč by si je měl dělat i ty? Tuto otázku sem si položil na začátku roku 2016 několikrát. Musím říct, že ačkoliv jsem první video nahrál někdy v Lednu 2013 a od té doby jsem tam občas nahrál nějaký nesmysl, tak jsem YouTube scénu nijak nesledoval a musím přiznat, že jsem až do dnešního roku zamrznul v čase. Jinak to ani nejde nazvat, prakticky jsem neznal žádného českého YouTubera. Když jsem sednul a začal projíždět videa, nevěřil jsem co vlastně mezi lidmi v dnešní době frčí. Nechci se někoho dotknout ani srážet jeho tvorbu to vůbec, ale nečekal jsem, že lidi budou zajímat děcka, které hrají hry na kompu nebo lidi, kteří o cvičení nebudou vědět vůbec nic a přesto je slepé bude sledovat každý. Taky jsem si všimnul kanálu, kteří rozebírají tvorbu jiných, točí na ně reakční videa, říkají na ně svůj názor a tak dále. Potom jsem našel nějakého idiota, vysmívajícího se strážníkům, který následně žebra pod videem o příspěvky na jeho účet. No udělal jsem si svůj názor, vy si udělejte svůj.

Cítím zodpovědnost něco předat

Tak sem se rozhodl, že to prostě zkusím! Pro ty co mě neznají, tak mi můžete říkat Michal. A tykejte mi. Je mi 24 let a bydlím v Los Angeles. Nechci být kulturista, nechci být vzpěrač zkratka nechci být otrok posilovny. Dělám jen to co mě baví, mám výsledky, mám svůj YouTube kanál a možná právě a možná proto mě lidé sledují. A taky možná kvůli tomu, že jsem z Karviné, bylo mi předurčeno, celý život pracovat někde v továrně a místo toho natáčím videa na pláži v Santa Monice, trénuji se světovými atlety a dělám co mě baví. Neznám osobně žádného  Čecha, který by dělal v USA něco na podobné úrovni jako já, tím do toho nechci nějak dávat ego, ale v opravdu jsem ještě nikoho takového nepotkal. Pokud někoho takového znáte, hoďte mi zprávu.

Co z toho budeš mít? 

Kdybych bydlel doma v Karviné u rodičů, tak se na nějaké točení videii můžu vykašlat. Jenže já si uvědomil, že tady jde o něco jiného. Když jsem udělal nějaké video děda mi na Skype řekl... Co z toho budeš mít? Řekl jsem mu...Co bych měl? Nic, ale chci vytvořit něco co má smysl ukázat těm lidem jak se žije jinde a ukázat své životní a tréninkové zkušenosti. Chci Vám ukázat to co Vám česká YouTube scéna nemůže ukázat ani kdyby chtěla. Jsou to věci, které pokud nežiješ v cizí zemi, kde je jiný jazyk, kultura, zákony a zvyky, tak nikdy nezískáš. A k tomu vše na vlastní pěst a úplně sám. Staráš o sebe bez toho, aby ti rodiče museli pravidelně posílat peníze nebo abys musel někomu kouřit uherský salám. A já jsem zatraceně hrdý, že jsem to dokázal!

Většina lidí na české scéně jde do YouTube tvorby s jediným účelem a tím jsou peníze. Chtějí na tom vydělat. Pokud třeba zvládneš v Česku vydělat na YouTube 50 tisíc což je v česku opravdu solidní měsíční příjem. Tak za tyto peníze si v LA můžeš pronajmout na měsíc tak max byt a zaplatit zdravotní a havarijní pojištění a na jídlo ti už nezbude. Je to úplně jiný svět. Já točím videa v češtině a nebo v angličtině s českými titulky. Zaměřuji svou tvorbu víceméně na Česko. Takže jasně chápete, že peníze pro mé motivaci nejsou (má videa nemají ani reklamy).

Nový začátek!

Takže na mém kanále najdete videa o mém životě, o životě v USA, o zkušenostech s tréninku s světovými atlety a spoustu dalšího! Vždy se snažím o přidání minimálně jednoho videa týdne, jelikož jsem opravdu dost limitován časem. O víkendu se můžete těšit na mé první profi video, které bude ukazovat úroveň mé tělesné komplexnosti. Video je z dílny Martina Linharta. Zkušeného kameramana, který natáčí hudební klipy pro významné české zpěváky a zpěvačky, hudební kapely apod. A taky se vypracoval svou práci, proto jsem hrdý na to že s ním mohu spolupracovat. Takže doufám, že se Vám bude líbit a potěší mě když ho ukážete i svým přátelům.

A toto je teprve začátek!

ODEBIREJ
YOUTUBE - https://www.youtube.com/michalsopor 

FACEBOOK-  https://www.facebook.com/michalsoporCZ

INSTAGRAM-  https://www.instagram.com/michalsopor/

Je Možné Zapomenout Mluvit česky?

Poprvé mě tato otázka napadla, když jsem viděl Show Jana Krause. Jako host tam byla modelka, která žije v USA a její čeština byla za několik let života mimo Česko lehce pokřivená. Myslel sem si, že to jen hraje, snaží se být zajímavá dávat do všeho americký přízvuk apod. V poslední době na toto téma často myslím, mé myšlenky jsou teď navíc umocněný tím, že jsem měl možnost týden mluvit, po dost dlouhé době, víceméně pouze v češtině. Tento článek je pouze má úvaha, nevím zda to tak je, nemám žádné podložené studie. Jsou to pouze mé vnitřní pocity. Pocity někoho, kdo se poprvé dotknul americké půdy teprve před třemi a půl lety. V porovnání s lidmi, kteří zde žijí desetiletí je to jen malé nic. Ale přesto je tento časový úsek mnohem delší než většina lidí žijících v Česku bude mít kdy možnost zažít.

Use it or lose it - "používej to nebo o to přijdeš."

Use it or lose it - "Používej to, nebo o to přijdeš." Jak většina z vás ví, zabývám se tělesným a duševním rozvojem. Možná se teď zeptáte: “Duševním rozvojem?” Ano. Fyzicky své tělo denně trénuji a učím ho nové věci, ale zároveň musím PŘEMÝŠLET o smyslu různých věcí a dodržovat disciplínu, abych se i nadále posouval. Myslím si tedy, že toto slovní spojení je na místě. Jednoduše řečeno - Tělo umí jen to co ho naučíte a průběžně to opakujete. Pokud až do nástupu do první třídy máte jako malé dítě prostor na hraní, tak děláte to, co Vám přirozeně říká mozek. Například, když si hrajete na zemi, tak dřepíte. Z nástupem do první třídy se začnete ADAPTOVAT novým pravidlům, začínáte několik hodin denně sedět a nevykonáváte to, co je přirozené. Proto je spousta lidí v pubertálním věku naprosto degenerovaná a nezvládne si ani dřepnout. Tělo pouze reaguje na změny. Není vůbec neobvyklé, že si osmnáctiletý člověk nedokáže pohodlně dřepnout. Jak by taky mohl, když to 10 let nedělal. O chůzí ani nemluvě. Už po pár kilometrech je bolí nohy. Ale jak je to například s řečí?

Je možné přestat rozumět své mateřštině?

Každý ví, že pokud se chce naučit mluvit cizím jazykem, nejlepší a nejrychleji způsob je mluvit pouze s rodilým mluvčím. Nejen že nemáte možnost, se prostě neučit, flákat to, zavřít knihu a mluvit znovu svým mateřským jazykem, ale také se naučíte mluvit hovorově. Naučíte se různé přízvuky a díky těmto věcem porozumíte emocím a dokážete lépe zapadnout mezi nové rodilé mluvčí, které potkáte. Nebudete po první vysloveně větě, jako robot, dotázán odkud že to jste. Co když ale budete dlouhou dobu obklopeni pouze rodilými mluvčími? Je možno ztratit schopnost mluvit svým rodným jazykem?

Já sám znám v Americe pouze pár Čechů a Slováků. Jejich počet pravděpodobně dokážu spočítat na prstech jedné ruky a navíc to ze je znám vůbec neznamená, že se s nimi pravidelně scházím. Nutno říct, že čeština nikdy nebyla můj oblíbený předmět, možná je to tím že jsem byl jen roztěkaný puberťák, zkrátka jsem nechápal její krásu. V současné době si myslím, že bez vlivu nemocí nebo nějakého poranění hlavy apod. není možné přestat rozumět svému mateřskému jazyku. Zvlášť v dnešní době, kdy si mohu během pár sekund otevřít všechny české noviny ať jsem na druhé straně planety a tím si procvičit slova a jejich význam. Takže to, že někdo předstírá, že nerozumí to mi přijde jako nesmysl.

Je možné přestat mluvit či psát?

Tohle je přesně to nad čím dál více přemýšlím. Moji rodiče mi nejednou řekli, že výslovnost některých mých slov se změnila a opravdu mi věřte, že se nesnažím před nimi machrovat a házet do všeho americký přízvuk abych zněl zajímavě. To stejně mi řekli lidé, kteří přijeli do LA a znají mě nějakou dobu a řekli mi, že v mém vyjadřování vidí rozdíl. Po týdnu stanování s Katkou, jsem viděl ten velký rozdíl mezi naší výslovnosti. Abych Vám to trochu přiblížil, zkuste si představit situaci, kdy třeba po dobu dvou týdnů nebo i déle například jednoho měsíce máte možnost česky mluvit tak maximálně sami se sebou. Nikdo kolem Vás nemluví Vaší mateřštinou, rodiče jsou někde na dovolené, nemohou Vám zavolat a vy jste v cizí zemi. Myslíte si že Vaše slovní zásoba, gramatika, neopakování slov zůstanou stejné? Ani náhodou, je to zase kvůli adaptací. Po čase začnete opakovat slova jako například ( že , takže, jakože ... zkratka začnete víc přemýšlet o tom co chcete říct apod). Zkuste si schválně malý experiment, zkuste 3 dny mlčet, úplně mlčet neříct ani slovo. Anebo pokud umíte základy některého cizího jazyka, zkuste s přáteli tímto jazykem mluvit a ignorovat češtinu. Snažte se také neposlouchat o čem se baví lidé kolem Vás. Když se po těchto třech dnech znovu rozmluvíte tak určitě poznáte rozdíl. A teď si představte, že jste 10 tisíc km od domova, kde nikdo nemluví Vaším jazykem a souběžně do toho se učíte cizí jazyk. Teď už doufám chápete, že se to může projevit na vaši výslovnosti, slovní zásobě apod. Nicméně nutno podotknout, že vše je velmi individuální, znám lidi, kteří jsou v Americe několik desetiletí a dokaží mluvit bez problémů, protože jsou ve styku s českou komunitou, a potom na druhé straně jsou tady lidé, kteří se moc s čechy nevídají a je to vidět na jejich mluvě a slohu. Absence komunikace s rodilým mluvčím se rozhodnou měrou podepíše na kvalitě Vašeho jazyka, je jedno zda je to mateřština nebo zda se učíte nový jazyk. Pokud nebudete ve styku s rodilými mluvčími, tak se nikdy nový jazyk nenaučíte a svůj mateřský budete postupně ztrácet.

Adaptace je mocná věc. Proto pokud uvidíš projev někoho, kdo žije mimo svou Vlast dlouhou dobu, nekomentuj gramatickou úroveň jeho vyjadřování, snaž se mu/ji pomomoci a zkus se vžít do té situace. Můžeš začít už dnes, zkus vydržet nemluvit několik dní svou mateřštinou a místo toho komunikuj pouze anglicky nebo jiným jazykem, i když neumíš plynule, stačí třeba pouze komunikace ve slovních spojeních. Pokud to bude možné neposlouchej co říkají lidé v češtině. A za těch pár dnů porovnej rozdíl... Něco na tom fakt je.

Sleduj mě na FACEBOOKU a INSTAGRAMU

Michal Beres Steroidy?

Víš co je nejhorší věc, kterou můžeš ve svém životě mít? Debilní předsudky! Z velké části jsou předsudky založený na (ne)dostupnosti informací. Pokud o někom nebo o něčem nic nevíš, tak si tvůj mozek domyslí co se mu zrovna hodí. A většinou ty výplody typu... Michal bereš steroidy? ... fakt stojí za to...

Můj přiklad ... 

Než jsem se začal zajímat o tělesný a duševní rozvoj, tak jsem strašně chlastal, fakt řekl bych, že na to kolik mi bylo to fakt bylo až moc. Po škole jsme šli do Kauflandu koupili Božkov za 69,- a život byl fajn.. Jen málokdy mi ovšem bylo naznačeno, že to není to nejlepší co mladý kluk může dělat. Proč to tak je? Protože, pokud chlastáš, tak zapadáš mezi většinu a být součástí většiny je přece ta správná cesta ne? ANI NÁHODOU. Když jsem se jednoho dne zamyslel nad tím, co chci v životě dělat, začal intenzivně pracovat na zdokonalení angličtiny a začal pracovat na svém těle...Objevil jsem dvě nové věci, které jsem předtím zažíval jen velmi zřídka. První věc, za kterou jsem nesmírně rád, je že konečně mám pro něco VÁŠEŇ, něco co mě baví a naplňuje a neřeším co z toho budu mít. Dělám to pro vlastní pocit toho že mě to baví. Druhá... dost zásadní, nová a překvapivá věc je neustálý pocit všudepřítomných předsudků. Jak k mé osobě či k věcem, které dělám. Lidí kteří nemají žádnou vášeň, nikdy nepochopí, že můžeš dělat něco jen tak, pro vlastní pocit.

Jsem si plně vědom, že nepochopení a předsudky souvisí ve značné míře s tím, že píšu články, videa, publikuji fotky a popisky, které lidi ne vždy pochopí. Zkratka snažím se Vám přiblížit moji vášeň. Proč to dělám? Na rovinu, kdybych byl v Čéšku a bydlel v Detmarovicich tak bych se na to vykašlal a dělal to jen pro vlastní pocit. Jenže já tam nejsem, cítím v sobě morální povinnost předat něco dál, dát takový vzkaz všem mladým lidem, ke kterým se moje příspěvky dostanou, že se můžou dostat kdekoliv pokud na tom budou tvrdě pracovat...Kdybych potkal sám sebe před 6 lety... 60 kg Michala, který propadal z mechaniky a matiky a matikářka na mě před celou třídu ječela "Šopor ty vysokou nedáš ani náhodou a bez ní se můžeš klouzat"... Zase předsudky, nezlobím se na ní. Ten pocit, když v prosinci letíš jen tak do Miami si skočit do vyhřátého oceánu a přitom si opakuješ její slova, je neskutečný ... Nikdy nevíš co někdo v sobě opravdu má a kam se dostane, známky nejsou žádné měřítko, jediné na čem záleží je tvrdá práce a trpělivost. Z toho důvodu točím videa, píšu články apod. Vím, že Čechů, kteří by v US dělali podobný styl tréninku pohybů moc není, většinou jsou rádi, když mohou někde umývat nádobí... což je taky pohyb... akorát to asi není moc vášen...

Michal jsi guma! Furt jenom posiluješ!

Neposiluji, hýbu se... Vidím v tom velký rozdíl... rád vysvětlím....

Z jednoho úhlu pohledu, je to jen slovíčkaření, nicméně podle toho jak to lidi chápou to jsou dvě rozdílné věci. Posilování je součást pohybu, to bezesporu, ale v dnešním ponětí to znamená jít 3x týdne na hodinu do fitka, potom o tom celý týden mluvit a počítat jestli si dát 15g nebo 20g bílkoviny na svačinu. Neodsuzuji to, jak říkám, lidi kteří tohle dělají je to jejich vášeň, je to jejich život baví je to, žijí pro to a patří jim všechen můj respekt. Respekt za to, že často dokaží obětovat všechen svůj čas, energii a v neposlední řadě i své zdraví pro jednostrannou činnost. Respektují tuto disciplínu a odhodlání.

Jenže toto já nedělám. Baví mě všestrannost, vyhledávání slabin. Ano taky chodím do fitka, ale jen proto že tam můžu dělat většinu věcí najednou různě je kombinovat apod. A tohle lidí, kteří mě osobně neznají vůbec nevědí. Myslí si, že tam někde stojím před zrcadlem a pumpuju hodinu biceps. Zase předsudky. To, že během toho nebo po tom, vyfotím nějakou fotku nebo nahraju video má pouze poukázat na to co vše se můžeš naučit. Protože, kdyby si mi řekl co jednou budu umět, tak se ti strašně vysměju. Vždyť já dostal na střední škole dvakrát pětku, protože jsem neuměl udělat stojku s oporou o hlavu chápeš? A teď dělám na pláži v Santa Monice stojku s dalšími 7 lidmi na bradlech! Kteří ani nemluví mým rodným jazykem, a přesto normálně komunikujeme! Pokud tohle není pro tebe dostatečná motivace, tak fakt ti už zbýva jen ta Ordinace v Růžové Zahradě.

Vždy mě baví ten výraz lidí, když vidí, jak si v létě dám třeba zmrzlinu nebo svíčkovou s knedlíkem - reakce typu? Ty to jíš jo? Já tě pořád vidím na internetu jen cvičit. Už jsem si na to zvykl, lidi si prostě myslí, že když se hýbeš tak potom doma jíš salát s ovesnýma vločkama a jsi vymazány retard. Nechápu, že si jako oni, akorát kromě toho, že jakmile oni sedí 8 hodin před počítačem nebo před stupidní televizi tak ty se věnuješ své vášni.

NEZNÁM TO, ALE JE TO PRO TEBE ŠPATNÉ!

Já měl vždy více předsudků vůči různým činnostem než vůči lidem. Bez jakýchkoliv zkušenosti, jsem odsuzoval bojové sporty, crossfit, vzpírání, dřepy s činkou, protahování apod. Je to součást vývoje a jsem za to strašně rád. Teď se zálibou většinu z těchto věcí dělám. Pochopil jsem totiž, že žádná činnost není špatná, to co je špatně je lidské ego, které nedokáže pochopit, že určitá úroveň intenzity už pro tělo není přínosná. Lide se bojí dělat dřepy s činkou, myslí si že to ničí kolena protože slyšeli, že Zaremba, který před 30 lety vyhrál medaili ve vzpírání nemůže chodit... Srovnávají nesrovnatelné. Ortoped mi vždy říkal, že díky křivé páteří a debilním kolenům budu mít problémy. Určitě bych je měl, kdybych tělo celkově všestranne neposílil, kolena díky dřepům s váhami v plném rozsahu se cítí jako nikdy předtím, páteř díky protahování naprosto v pořádku. Proto na tyto věci nedám dopustit, pokud to lidi, kteří to nikdy nezkusili, odsuzují tak se jim to snažím na vlastním příkladu vysvětlit - pokud nemají zájem... v pořádku.

Pokud ti tedy můžu poradit, zkus zahodit všechny předsudky. Zkus ocenit práci jiných, nehledej ve všem jenom doping. Makej sám na sobě, nebuď vandrák a prostě žij!

Takže až mě někde potkáš, můžeme si pokecat, uděláme nějaké stojky něco zvednem a pokud si žena, tak si večer dáme skleničku vína :)

Odebirej muj Facebook a Instagram

3 Rady Pro Život V Zahraničí

Tuším, že to byl Kazma, kdo po videu z Českého Slavíka v jednom rozhovoru řekl... V Česku, mě zná hodně lidí, ale stačí přejet hranici do Německa a tam jsem nikdo. Nikdo mě nezná a nikoho nezajímám...

Ač se to zdá jako naprosto logická věc, tak přesto v tom ukryto dost myšlenek. Představte si, že Váš život je RPG hra (hra kde si vytváříte vlastní postavu) tato představa není alespoň pro mě nic těžkého, protože život opravdu RPG hrou je. Každý má svou postavu (sebe ) o kterou se stará, zažívá příběhy a rozvíjí se. Zkušeností, které se svou postavou získáváte Vám dávají učíte množství bodů a je jen na Vás do jakých schopostí tyto body budete investovat. Jakmile dosáhnete dospělosti, začínáte pracovat a starat se sami o sebe tak můžeme hovořit o tom, že je Vaše postava již dost pokročila. Zvládáte obstát ve Vámi známém světě, se starými zaběhnutými pravidly. Víte, že když se něco nepodaří ta je tam máma a táta a ti za Váš všechno vyřeší. Jenže to co si spousta lidí co chtějí žít v zahraničí neuvědomuje, je to že pokud se vydáte za hranice své vlasti tak budete zase začínat na úrovni nula. Vaše hra bude restartována a to co jste se naučili doma už neplatí. Jenže teď jste starší, máte větší ego, myslíte si že všechno víte a všechno znáte. Tak na to všechno zapomeňte. Musíte si uvědomit, že neznáte nic. Začínáte od znova, musíte se kolem sebe dívat a kývat na to co Vám řeknou zkušenější. Obsahem tohoto článku není někoho hanobit, vysmívat se mu, snižovat ho apod. Naopak účelem je MOTIVOVAT VLASTNÍM PŘÍKLADEM dodat sebevědomí, poukázat co je důležité a upozornit některé lidi na to, že pokora je důležitá a že na světě je spousta věcí, které prostě neznámé. Nikdo neví všechno. Ale já už teď vím, že život mimo hranice Česka je úplně jiný a vůbec nezáleží na tom, kolikrát jste byli v Chorvatsku a objednali jste si tam jak páni pizzu na tržnici v lámané ČeskoChorvatstine.

Nyní Vám řeknu o některých věcech, které jsou myslím že jsou zcela zásadní pro život v zahraničí a je úplně jedno kde to bude.

Přijmout svou výchozí pozici

Čím dříve se smíříte s tím, že na svém začátku začínáte opravdu na úrovni nula a učíte se vše nové jako malé dítě, tím lépe pro Vás. Spousta lidí to nechápe a stále se snaží přirovnávat všechno ke své vlastní zemi. Nejde to, je to až příliš vzdálené. Žijete v novém světě smiřte se s tím. V Česku jste byl manažer firmy? Fajn, budete začínat jako prodavač a prodávat pomeranče. Proč ne? Nějak musíš začít. Vždy si ale musíš udržet svou hrdost a čest. Nikdy nedělat něco co se ti příčí nebo protiví, to není ta správná cesta. Čím rychleji se naučit všechny nové věci poznáš jak tvoje nová zem funguje, tím lépe pro Tebe. Počítej s tím, že se několikrát spálíš, že několikrát spadneš až na dno. Ale vždy musíš VSTÁT, všechny ty pády té udělají silnější, dodají tvé postavě další bosunové body a donutí se zlepšovat, donutí té se stát silnější osobností, kterou později jen málo věcí dokáže porazit na zem. Spousta lidí, ale ztroskotá na tom, že velmi často používají slovní spojení "Já bych chtěl" CHTÍT NESTAČÍ! MUSÍŠ MAKAT. Schválně se zamysli, kolikrát si řekl větu "Já bych chtěl něco". Určitě mnohokrát. A teď kolikrát si toho opravdu dosáhl nebo se alespoň ze všech sil snažil. Denně slýchávám věty typu "Já bych chtěl zhubnout Já bych chtěl být víc ohebný, Já bych chtěl lepší práci" Ale co proto uděláš je to na čem záleží! Chceš být ohebný ? Tak se protahuj denně 20 minut. Nemáš 20 minut? Tak vstaň o 20 minut dříve! Prostě si najdi cestu. Pouze tento přístup tě může posunout dopředu.

Jasná cesta a disciplína!

Důvodem proč lidí často říkají "Já bych chtěl" je ten že oni často ani sami nevědí co vlastně chtějí! NEMAJÍ PLÁN, NEMAJÍ VIZI. Neví co přesně chtějí dělat. Když se nad tím zamyslíš, víš přesně co chceš dělat třeba za 2-5 let? Nebo alespoň jakým směrem a kde se ubírat? Já jsem to taky nevěděl, souhra náhodných okolností a tvrdé práce mě dostala až k tomu, že píši tyto řádky, jak ironické že je píši právě já. Před pár lety bych se asi hodně smál, kdyby mi někdo řekl kde budu, co budu dělat a že o tom ještě budu psát ostatním abych je motivoval. Nicméně teď už přesně vím co chci. Přesně vím co mě baví a co chci dělat. A dělám proto maximum a to jen díky další vlastnosti kterou pokud chcete v zahraničí uspět musíte mít a tou vlastnoti je DISCIPLÍNA. Magické to slovo. To co pro mě toto slovo znamená je hodno minimálně rozsáhlému článku nebo videu. Kombinaci Vašeho plánu nebo Vaší vysněné vize a neotřesitelne disciplíny totiž dosáhnete všeho. Pamatuji si na jedno skvělé video z Arnoldem, když vyprávěl jak se připravoval na juniorskou soutěž v kulturistice. A všichni mu říkali že to nejde, že on nemůže vyhrát. Ale věřil, měl vizi toho že tuto juniorskou soutěž vyhraje a diciplinu na ní tvrdě bez výmluv trénovat. Dal vedle sebe dvě židle aby na nich mohl dělat kliky, vyrobil si amatérské závaží a soutěž vyhrál a od toho momentu už nikdy nepřestal pochybovat o tom, že něco nedokáže. Protože vždy věděl, že když má člověk vizi a neotřesitelnou disciplínu nikdy neuhnout z cesty tak toho dosáhne. Nevím do jaké míry je jeho vyprávění pravdivé, určitě tam bude spousta věcí jiných, ale jako motivační řeč je to skvělé a podstata toho všeho je více než jasná a na zbytku příliš nezáleží. Proto pokud se rozhodneš jet do zahraničí, tak určitě je lepší pokud máš jasnou představu co budeš dělat, je super jít na slepo a zkoušet obstát, je to můj případ a je to také skvělá škola. Ale opravdu je lepší pokud máš jasný plán a potom se ho držíš. 

Snaž se být jiny

Proč by měl nějaký zaměstnavatel zaměstnat tebe, když může zaměstnat jakéhokoliv občana dané země. Profese po kterých se nově příchozí cizinci často poohlížejí opravdu nevyžadují žádnou nebo jen malou kvalifikaci, proto je může teoreticky dělat každý. Tak proč by někdo měl vybrat právě tebe? Nejlepší věc, kterou můžeš udělat je byt proste jiny. Někdy stačí vypadat jinak, mít lepší vzdělání a nebo umět něco co ostatní neumí. Každá z těchto věcí má svou hodnotu, ideální je když máte z každého něco. To Vám dává dost velké šance. Pamatuji si, že jsem jednou ve fitku mluvil s chlapíkem, který dělá producenta na jedné nejmenované TV stanici a vyprávěl mi jak Brad Pitt začal svou kariéru. Byla to něco jako osud, dělal Kuře na Hollywood bulváru a šel na pár castingu na seriály a filmy a oni zrovna potřebovali někoho kdo má blond vlasy a milý úsměv. A podívej se teď. Byt jiny je vždy lepší. Snaž se proto být jiný, konkurence je opravdu veliká.

Nemůžu říct nikomu žádný přesný návod jak se přestěhovat na druhou stranu světa. A ani nechci, nepřijde mi to fér k lidem, kteří na tuto pozici dřeli, trvalo jím než se všechno naučili, nepřijde mi to ani fér k této zemi. Prostě to poznávání a získávání zkušeností je na tom to krásné. Nemůžeš přijít prostě k hotovému a slíznout jen tu smetanu. Každopádně pokud si budeš vědom své nové pozice, pokud budeš mít vizi nebo sen a disciplínu ho dosáhnout a pokud dokážeš být v něčem jiný a jedinečný tak je tvůj úspěch jen otázkou času, není to otázka jestli, ale je to otázka KDY.

Závěrem.... hraj svou RPG hru jak nejlépe můžeš. Nepromarni ani jedné jediný den, uč se nové věci. Nevyhledávej lidí, kteří tě drží na jednom místě. Nepodceňuj se, ale ani se nepřeceňuj, stanov si realistické cíle. Já si například nebudu dávat cíl že budu jednou na olympiádě dělat na bradlech stojku, určitě nebudu. Ale má stojka bude natolik dobrá abych ji mohl učit ostatní s pocitem že to dělám dobře a svědomitě a baví mě to. A o to jde. Pokud ti někdo bude říct, že v zahraničí neuspěješ, usměj se stanov si cil prostě jeď. Jeď do neznáma, co můžeš ztratit? Pokud máš doma rodiče, kteří tě mají určitě rádi a budeš jim chybět tak se ti budou snažit vyjít vstříc a pomoc Ti jak budou moci. A když na to přijde, když se budeš pohybovat v rámci Evropy, i kdyby jsi naprosto selhal a nikde se neuchytil tak domu se můžeš vrátit i zadarmo stopem. Tak na co čekáš? Cestovat po světě, žít v jiných místech je nádherně. Starat se sám o sebe, tak aby na Tebe mohli být rodiče hrdí. Poznávat nové lidi a kultury to je přece skvělé. Stanov si cíl, tvrdě makej a jdi do toho!

 Pokud děláš něco co tě baví, tak časem najdeš i způsob, jak se tím uživit...

5 věci, které rozhodne NEDĚLAT

Každou činnost, kterou jste v životě udělali, jste jednou dělali poprvé. Tak to je, bylo a bude. Někomu jdou určité věcí lépe někomu hůře. Pokud chceš být v čemkoliv lepší tak to musíš dělat, někdy často ,někdy méně často, ale prostě musíš. Tečka.

Zvlášť v poslední době mám mraky dotazu ohledně mého tréninku, rozhodl jsem se začátečníkům pomoci tím, že poukážu na několik věcí s kterými se často setkávám a věřím že každý na nich může zapracovat.

Těchto pět bodů je pouze takový stručný základ. Věci, které vidím kolem sebe každý den, věci které odebírají lidí o jejich progress jsou to však všechno věci, které můžeme sami ovlivnit jak svým chováním, tak přístupem k životu.

1. CHCI VYPADAT JAKO...

Většinou každý, kdo začíná cvičit má nějaký vzor, idol zkratka nějakou ikonu ke které vzhlíží. Na tom není vůbec nic špatného, problém ovšem nastane, když se snažíte být nebo vypadat jako někdo jiný. Častým problémem začátečníků je to, že se nějaký způsobem dostanou k trenikovému plánu lepšího a zkušenějšího jedince a snaží se ho napodobit. Každý člověk je jedinečný a nikdy nebudete vypadat jako někdo jiný a už vůbec ne, když budete napodobovat a dělat přesně to co on. Pouze se z Vás stane kopie, ale vy jste přece originál. Ty nejlepší výsledky budeš mít, pokud budeš vždy sám sebou. Nikdy se s nikým neporovnávej. Srovnávej se pouze sám se sebou.

Chce to znát svojí cenu a jít houževnatě za svým, ale musíš umět snášet rány! A ne si stěžovat, že nejsi tam, kde jsi chtěl, a ukazovat na toho nebo na toho, že to zavinili. To dělají zbabělci a to ty nejsi! Jsi lepší! Pamatuj! - Rocky Balboa

2. DISCIPLÍNA A VYTRVALOST

I když tyto dvě slova zní strašně jednoduše, přesto se v nich skrývá téměř magie. Disciplína a vytrvalost je to co určuje zda, na své cestě uspějete a nebo se vzdáte. Dnešní lidé chtějí všechno hned, nejsou schopni obětovat stovky hodin k dosáhnutí něčeho lepšího. Když se mě někdo zeptá "Jak dlouho ti trvalo se naučit stát minutu ve stojce?" Odpovím téměř rok, ráno i večer. Vždy mě pobaví, výraz tváře člověka, který se ptá. Následuje otázka, opravdu? Ono je to až tak těžké? No, je i není. Je to pouze hodně depresivní, schválně, jak dlouho vydržíš dělat něco při čem neustále selháváš? Hodinu? Den? Týden? Pokud to vydržíš déle, tak máš šanci uspět. Když člověk vůbec neví, jak věci fungují a postupně na přichází, tak potom jde všechno hůře. To na čem ale skutečně záleží je disciplína i přes všemožně problémy, zranění, únavu a negace jak z venku tak zevnitř prostě vždy pokračovat dál a zkoušet znovu a znovu. Je to úplně stejné jako v životě. Nikdy nevynechat. S tím co teď vím a jak moc jsem odhodlaný a otevřený se naučit nové věci, bych se teď minutu ve stojce naučil za zlomek času. Stanov si cil a jdi nekompromisně za ním, nenech se ovlivnit NIČÍM a NIKÝM. 

Nejde o to, jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš a přesto se znovu zvedneš! Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě! Jenom tak se vítězí! - Rocky Balboa

3. NEUSTÁLÉ HLEDÁNÍ ODPOVĚDÍ

Tento bod souvisí s předchozím bodem - nedostatek trpělivosti. Není to o tom že hledat odpovědi je špatné, problém je že spousta začátečníků se snaží okamžitě znát všechno. Což samo o sebe není možné, protože spoustu věcí se naučíš až postupným získáváním zkušeností. Já preferuji víc než odpovědi, sbírat otázky a potom se je sám sebe ptám a nutím sám sebe nad nimi víc přemýšlet, velmi často se dá na odpověď přijít na základě logických souvislostí společně s získanými zkušenostmi. Proto je nejlepší zkoušet, dělat základní cviky klidně i rok zvládnout je na jedničku a potom pomalu přecházet k složitějším prvkům, ale vždy vytrvat a být trpělivý - nic nepřichází přes noc. Když se zeptáš jednou za čas je to naprosto v pořádku, pokud ale je tvá jediná záliba získávání odpovědi věř, že spousta lidí ti po čase prostě přestane odpovídat. O to víc je to aktuální, když potom získané poznatky neaplikuješ v realitu. V tom případě se z tebe stane pouze internetový gladiátor teoretik.

4. IGNOROVANI SLABIN

Z dnešního pohledu zastávám názor že je to to nejhorší co můžeš pro své tělo dělat. Je hezké zjistit že určitá část těla vlivem dobře genetiky roste a sílí rychleji, ale není dobré se snažit přeměnit tuto část těla v jedinou přednost. Naopak to co tělo dělá silně je vyhledávání slabin a postupně jejich odstraňování. Typickým příkladem jsou lidé cvičící pouze vrchní nebo spodní část těla, lidi kteří neuznávají protahování, lidi kteří zavrhují běhání apod. Sám jsem byl jedním z nich, mé tělo je o dost silnější na přítahové cviky (shyby , front levery apod) než na kliky ve stojce nebo kliky na bradlech, přesto vím, že právě to je to co musím rozvíjet abych ty rozdíly mezi partiemi dokázal snížit na minimum. Nemusíš být ve všem profesionál, ale pokud si bez pokrčení kolen nezavážeš boty, tak máš / budeš mít problém.

5. NÁSLEDOVÁNÍ LIDÍ BEZ VÝSLEDKU

'Inu dobrého pomalu" ... Asi největší neštěstí dnešní doby, právě díky tomu, že dnes může své informace dávat ven prakticky každý. I já sám, když píší tyto řádky tak přemýslím jen na základě svých zkušeností a je mi jasné že se v tom hodně lidí nenajde. Nicméně jak jsem řekl dříve, těchto pět bodu je o věcech, které já považuji za hlavní chyby. Někdy narazím na videa takového kalibru, že mě zvedají ze židle. Sakra, přece pokud chci umět balancovat na rukou budu se učit od někoho kdo to umí. Pokud chci zvedat tak jdu za někým kdo zvedá x let rance a rozumí tomu. Když chci vědět víc od protahování tak trénuji s někým kdo má hezké a silně rozsahy, to dá rozum ne?! Nejhorší věc je, když lide podporují lidí, kteří jako trénink nohou berou předkopáváni a hlásí myšlenky že víc není třeba cvičit, protože potom nejdou koupit rifle. A naopak na vršech jsou schopni dělat 40 sérii denně. Nebo že chůze je kardio a pálí to svaly proto nesmíš chodit aby jsi neměl menší ruce apod. Tohle mě nebaví poslouchat. Každý by si měl sáhnout do svého svědomí, jestli se snaží lidem pomáhat a nebo je rozjebávat. Já sám sem na začátku poslouchal strašnou spoustu lidí, teď už se řadím pouze s lidmi, kteří jsou o dost lepší než já, nezajímají mě teoretici a filozofové. Stejně se chovám i já k ostatním, těžko budu hodnotit někomu techniku 180kg dřepu, když sám jsem tomuto číslo hodně vzdálen. Zkratka, podporuj lidí s reálnými výsledky, věř, že pokud oni uvidí tu odezvu tak budu vytvářet mnohem lepší obsah, který tě zase obohatí.

Sledovat mě můžeš na:  Facebooku a Instagramu

enough is enough

S rozvojem internetu a sociálních sítí, začínáme vědět o životech přátel a známých téměř vše, je mnohem těžší zůstat chladným a nesrovnávat se s jinými a podobně. Já se svým životním stylem se vždy snažím být sám sebou a nežít životy druhých lidí - inspiruji se jimi, ale nežijí v tom co dělají oni a to jen díky tomu, že stále více začínám chápat jedno magické slovíčko...

Dost!

Enough neboli "dost", jak chcete - pro mě osobně jedno ze slov, kterým se snažím už dlouhou dobu lépe porozumět. Slovo, které se prolíná, do všeho co děláte, ať jde o práci, rodinu, lásku, peníze, trenink nebo cokoliv dalšího. Nejčastěji o tomto slově přemýšlím v souvislosti se svým tréninkem - přesněji, často si kladu otázku jestli to co dělám, má pro mě jako amatérského atleta využití a nebo se dostávám do oblasti specializace a měl bych zkusit něco nového. 

Nic není dokonalé

Nejsem ani gymnasta, ani dřepař, ani mistr strečingu ani fitness model. Důvodů, proč to tak je mnoho - zásadní důvod je, ze jsem, začal dost pozdě, pokud začneš své tělo trénovat ve 20 letech, gymnasta z tebe nebude, ale to neznamená že nemůžeš dělat určité věci, které gymnasté dělají. Neznamená to, že nemůžeš dřepovat nebo balancovat na rukou. Samozřejmě že můžeš. Ale hlavním důvodem, proč nechci dělat pouze jednu věc je to, že nic není dokonalé a všechno má své plus a minus. Buď umíš jednu věc na vysoké úrovni a zbytek na velmi nízké a nebo můžeš být ve všem průměrný a to je cesta, kterou jsem si udal, protože být ve všem průměrný pro mě znamená být skutečně silný.* Improvizace a schopnost kombinovat různé věci dohromady je pro mě nejvyšší forma sebevzdělávání.

Něco za něco

Trénink stojky mi ukázal, jak vysokou cenu zaplatím za specializací. Prakticky celý rok jsem strávil pouze na rukou. Minimum dřepu, minimum přítahu. Výsledek? Po roce jsem nedokázal dřepnout ani 70 kg a udělat přítah na hrazdě ani s 45 kg, chápu že spousta lidí namítne, že přece tohle je i tak skvěle a rozhodně to stačí. Do jisté míry mají pravdu, neřeším ani tak pokles váhy, pouze rychlost toho jak jak je snadné o věci přijít pokud je neprocvičujete.

Jak tedy dosáhnout optimálních výsledků v několika různých odvětvích zároveň?

Rovnoměrné rozložení pozornosti

Nyní se snažím všemu věnovat stejnou pozornost, při učení nových věcí vycházím z předpokladu, že pokud z toho co už umím vezmu 5% času, nezaznamenám žádný viditelný úpadek úrovně a současně budu mít dost času učit se nové věci. Některé disciplíny samozřejmě vyžadují větší časovou investici k nácviku, jako například jednoruční stojka, kterou jsem momentálně odsunul na vedlejši kolej, je to umění které vyžaduje opravdu hodně pozornosti - pozornosti, kterou momentálně nehodlám obětovat jedné věci.

Kolik je dost?

Otázka za milion...co se týče procvičování stojky tak 2 x 20 minut denně 7 x týdne, je rozhodně dostačující, nebude z Vás sice mistr balancování, ale na základní úroveň to stačí, současně budete mít dost času a energie pro další disciplíny. Stojka je velmi komplexní disciplina, která vyžaduje velkou míru trpělivosti. Nesmíte vynechat ani den. "Pokud vynecháš jeden den, tak se vracíš dva dny zpátky". 

Protahování je ale zcela opačný příklad, není možné určit, kolik času je potřeba k dosažení optimálních výsledků, je to velmi individuální disciplína při které je velmi důležité poslouchat tělo. S odstupem času si myslím, že méně je více. Při tréninku je tedy velmi důležité odlišit, co je považováno za dovednost a co jen za určitou formu silového výkonu. Tréninková frekvence bude u obou činností naprosto rozdílná.

Člověk je tvor, kterému byli dány neskutečně velké pohybové možnosti, nedokáže sice běžet tak rychle jako gepard, šplhat jako opice (někteří k tomu mají blízko), plavat jako delfín, ale dokáže všechny tyto věci a spoustu dalších, provádět na průměrné úrovni - a to ho dělá nejlepším. A jak dnešní lidé nakládají s tímto darem, který jim byl dán? Sledují na "ajfounu" kolik dnes již udělali kroku, aby se s tím následně mohli pochlubit svým známým ( kteří už nechodí vůbec) v průběhu týdne se k tomu připojí 20 minut na běžícím páse a 10 sérii na biceps - víc pro jistotu nic co kdybychom to náhodou přehnali...Posudte sami je tohle dost? Má smysl propagovat tuto lež? Hýbej se 3x týdne 45 minut a bude všechno v pohodě? Je toto opravdu dost? Svět dvou extrému...snaž se být mezi nimi...

Dotknout se prsty pouze země, je stejně k ničemu jako dotknout se bradou palce.

Protahování se začíná pomalu dostávat do módy, lidé si uvědomuji jak jsou zkrácení a připouští, že je občas potřeba dělat i něco co není zcela příjemné. Bohužel velmi často si stanoví velmi nerealistické cíle, které, nemají vůbec žádné využití v reálném životě - provaz, rozštěp, čelo na palec apod. Přitom pokud se zaměříte k zvládnutí například těchto disciplin na poloviční úroveň, poznáte na svém těle nádherné změny. Pokud se v předklonu dotknete prsty země, tak patříte do amerického průměru, průměru, který si bez pokrčení kolen nedokáže zavázat boty. A přitom stačí tak málo... naprosto dostačující rozsah je položit dlaně na zem, cokoliv méně je problém, cokoliv nad to je zbytečnost. Většinou se s tvrzením, že je něco zbytečnost setkáte od lidí, kteří by si sami přáli takový rozsah mít a tím že ho nemají a nejsou schopni ho dosáhnout, tak se ho snaží alespoň negovat. To není můj případ protože jsem takový rozsah skutečně vybudoval a můžu říct, že zbytečný je - pro běžnou populací zcela určitě.

Nicméně bez jeho dosáhnutí bych si neuvědomil spoustu věcí, takže nelituji času, který jsem do toho investoval.

Co říct závěrem ... pokud děláš to co skutečně baví a naplňuje, tak dříve nebo později začneš dané problematice více rozumět a budeš se zlepšovat. Přemýšlejte o věcech, které děláte, pokuste se s nimi obohatit ostatní a snažte se rozlišit co je důležité a co je pouze zbytečné uspokojování Vašeho ega.

https://www.instagram.com/michalsopor/

https://www.facebook.com/michalsoporcz

* Adam Raw Epizoda 2 - Rady začátečníkům I.

 https://www.youtube.com/watch?v=rJernF8GXIo

Stojka I. aneb vidět svět z jiné perspektivy

Přemýšlel jsi někdy, jaké je to vidět svět vzhůru nohama, že ne? A nechtěl by si to na okamžik zkusit?

V poslední době mám radost z jedné věci - že se lidé začínají hýbat stále víc a víc. Spektrum lidí, se kterými se mohu bavit o různých pohybových aktivitách se neustále rozrůstá a to je jenom dobře.

Já sám jsem rád, že jsem začal s jednou věcí, a to je balancování na rukou. Neberu to jako cvičení, neberu to jako tréning, beru to jako disciplínu - jako umění, umění ovládat své tělo v pozici, která se pro spoustu lidí může jevit jako naprosto nepřirozená, ale v mých očích se jedná o naprosto přirozenou pozici a přirozený pohyb - stejně jako dřep, chůze nebo cokoliv jiného. Jistě, máme přece nohy, tělo je nastaveno je používat na chůzi, stání apod - co se ale stane, když tuto pozici převrátíme, jaký dopad to bude mít na páteř, ramena, zápěstí nebo způsob myšlení? Lidé většinou žijí ve světě, který vidí před sebou, to je jejich jediná realita. Schválně se můžeš zamyslet kdy jsi se naposledy zaklonil, pořádně ohnul páteř nebo zvedl propnuté ruce nad hlavu a vykonával s nimi nějaký pohyb, tohle jsou všechno věci, které lidé už téměř nedělají - a když je udělají, tak se druhý den nemůžou ani pohnout.

Se stojkou jsem experimentoval už několik let, ovšem jsem ji nikdy vůbec nerozuměl a nesnažil jsem se pochopit základní principy, kombinace těchto nedostatků mi neumožňovala žádný postup, proto jsem ji na téměř dva roky úplně opustil a spokojil se ze závěrem "Michal prostě nemáš talent" - slovo talent si zapamatujte, zmíním o něm pár slov.

Psal se Říjen/2014 a já se dal do plnění Ido Portál hanging challenge - tedy výzvy, kterou publikoval Ido někdy o prázdninách toho roku, která měla celkem dost jednoduché pravidla, ale o to těžší provedeni. Viset na čemkoliv 7 minut v průběhu dne po dobu 30 dní bez vynechání jediného dne. Při jednom takovém visu na kruzích v Golds gymu, jsem si všiml krásné bílé stěny, která byla předemnou a vzpomněl jsem si na Idovu památnou větu "Let them dirty the walls motherfuckers". A v téhle větě, byl napsán celý plán. Takže v Říjnu roku 2014 začala moje cesta do svět balancování na rukou.

Ovšem tentokrát, jsem chtěl dosáhnout výsledků za každou cenu, nechtěl jsem stát ve stojce křivý jako banán, proto jsem se hodně začal zajímat o lidi, kteří o tomto tématu zaručené něco ví, Ido,Yuri, Yuval, sledoval jejich videa, četl jejich blogy ale hlavně a to bylo na tom nejdůležitější, každý den jsem získané informace převáděl do praxe. Po zhruba třech měsících, jsem začal chápat základní principy balancování, jakou funkci má loket, jakou rameno a co je potřeba dělat s prsty a zápěstím.

Pokud bych mel shrnout , co vše mi stojka vzala a mi dala - tak mě i hned napadne několik věcí. Když jsem poprvé začal s balancováním, nejtěžší pro mě bylo, naučit se vnímat tělo jinak, cítit na rukou stejné pocity jako na nohou, toto zabralo několik měsíců, avšak ukázalo se to jako naprosto klíčové, Dospěl jsem k závěru že mezi prsty na nohou a na rukou, mezi kotníkem a zápěstím, mezi kolenem a lokty a rameny a kyčli je z hlediska pohybu velmi málo rozdílů a to co lze aplikovat na chůzi či stání, lze aplikovat na stojku. Naučil jsem se věcí, o kterých jsem předtím nikdy neslyšel jako protažení svalu předloktí, ramen, posílení mezilopatkovych svalů apod. Naučil jsem se klidněji dýchat v situaci, kde se musím maximálně soustředit. Ale toto vše by bylo ničím, pokud by stojka nenaučila nic nového mou mysl. - uvědomil jsem si - že pokud něco chci, musím na tom pracovat několikrát denně, odstranit všechny věci, které mě limitují a odrazují setrvat na cestě kterou jsem si vybral. Překonávat všechny přezky a i když tisíckrát spadnu, tak přesto to budu zkoušet znovu a znovu.

Jaké úrovně jsem za rok a půl dosáhnul? Řekl bych že svým samostudiem jsem dosáhnul na tu maximální možnou, vzhledem k času a úsilí, které jsem do toho dal. Dokažu stát v decentně rovné stojce přes minutu a půl, dokážu udělat několik variant výtlaku do stojky přes propnute ruce apod, co se týče balancování tak se pořád stále považuji za začátečníka a v dohledné době se na tom určitě nic měnit nebude. Nicméně si myslím, že dokážu dobře nasměrovat lidí, kteří právě začínají - několik z nich jsem už dokázal naučit balancovat v rozmezí 20 sekund až minutu, v přibližné 3x kratším časovém úseku, než jsem se to naučil sám. Pro ukázku přikládám moje nejnovější video, na kterém demonstrují mé základy, tedy prvky, které udělám kdykoliv a kdekoliv.

Takže pokud máš otázku, nebo by jsi chtěl pomoci, neboj se napsat. Na závěr několik postřehů, které jsem zaznamenal jako časté chyby začátečníků.

Začátečníci - velmi často dělají jednu chybu a tou chybou je, že se neustále snaží přijít na něco perfektního, někteří si po čase uvědomí, že nikdy nic perfektního neexistuje, všem na své pro a proti. Ti ostatní si to buď uvědomí později a nebo nikdy a potom právě svůj styl prodávají jako nejlepší a jedinečný...jak hloupé a naivní.... Začátečníci také velmi často očekávají rychlý pokrok a jsou zklamáni, když se věci nedaří tak jak je plánovali - ale právě selhání a neustále zkoušení je to co dělá věci zajímavými, a Váš odolnějšími - ať se jedná o stojky nebo o cokoliv jiného. Právě ta cesta je na tom to krásné, poznávání nových věcí a směřování za svým cílem pokud se bavíme o stojkách tak radost z každé další sekundy je tím správným důvodem proč pokračovat. Na této úrovni bych rozhodně doporučil netříštit Vaše zájmy do mnoho různých směrů, neznažit se o spoustu věcí najednou, pro začátek bude stačit, když se budete učit pouze stát na rukou co nejdelší čas žádné další pohyby, prostě jen stání - neřešte jestli stojíte rovné, jestli máte propnuté špičky, prostě jenom stůjte, a vnímejte své tělo. A v neposlední řadě, přijmete s pokorou kritiku od lepších lidí, než jste vy sami - pokud jsou lepší, tak Vám určitě nebudou chtít uškodit, ale poradit.

Pokud se Vám můj článek líbil, prosím podpořte mě sdílením, bude to pro mě dostatečná motivace psát dále.

https://www.facebook.com/michalsoporCZ/

https://www.instagram.com/michalsopor/